Porouchaný skútr a potápění v "akváriu"

Den 3.

Na další den jsem se probudila opět časně z rána – kolem 6h. Vždy mě totiž probudí silný příliv vln pod naši fale, který mi vykouzlí úsměv na tváři, jelikož si uvědomím, na jak úžasném místě to vlastně nocujeme :) Na tento den jsme vymysleli půjčení skútru a objetí celého ostrova ve 2 dnech. A tak jsme si po snídani zabalili naše batohy a vydali se do asi 15min vzdálené vesničky, kde půjčovali skútry. No měla bych říct skútr, protože to je jediné místo na celém ostrově, kde se půjčují a mají pouze jeden. Po zaplacení depozitu a pronajmutí na 2 dny jsme dostali instrukce, helmy a nasedli na naše nové vozidlo a vyrazili na cestu. Skútr jsem ještě nikdy neřídila, ale tady nám to půjčili i bez řidičáku a zkušeností. Jeli jsme tedy velice pomalu, a když jsem se do toho po chvilce zažila, trochu jsme zrychlili a užívali si nádhery tohoto ostrova a větru ve vlasech :)

Bohužel nám začalo po chvilce pršet, a to vydrželo až do večera… Ale abych nepředbíhala… První zastávku jsme si udělali v hlavním městě Saleologa, jednak kvůli vystavení samojského řidičáku a jednak kvůli šílenému slejváku, který nás smočil tak, že jsem po zastavení mohla ždímat oblečení. Dali jsme si sváču, a když největší slejvák přešel, nasedli jsme a vydali se dál. Další zastávka byla u vodopádu Afu Aau, kde se nám stala menší nehoda. Ze silnice jsme museli odbočit na vedlejší cestu, kde nebyl asfalt a díky dešti se z toho stala bahnitá cesta. Řekli jsme si ale, že když pojedeme pomalu, bude to v pohodě. Bohužel opak byl pravdou. V jednu chvíli se nám skútr tak smeknul, že jsme letěli na zem a vzápětí i skútr a to přímo na nás. Naštěstí jsme jeli tak 10km/h, takže jsme se hned zvedli a po zjištění, že máme všechny kosti pohromadě a přežili jsme to jen s pár škrábanci a skútru se také nic nestalo, jsme se začali hrozně smát. Hned k nám doběhl jeden místní pán a pomohl nám skútr odtáhnout na jeho pozemek, kde jsme se rozhodli ho ponechat a k vodopádu dojít už raději pěšky. Trochu jsme se báli, aby nám skútr někam neodvezli, přece jen jsme byli už docela v odlehlé části ostrova. Bohužel nám nic jiného nezbývalo a tak jsme to riskli a vydali se k vodopádu. Kvůli silnému dešti jsme si ponechali helmy a vydali se tak jak totální exoti na cestu. Cesta byla celá bahnitá a rozmočená, takže jsme došli jako dvě prasátka. Vodopád byl ale krásný, sice hrozně špinavá voda, ale takovou masu vody jsem ještě neviděla. Po návratu jsme byli moc mile překvapené, že pán nám celou dobu skútr hlídal a ještě nám ho přikryl deštníkem, aby nám tolik nezmokl. No jo, to je ta naše česká povaha a ne příliš dobré zkušenosti s různými lidmi z ČR. Tady si klidně můžete položit batoh s věcmi, přijít za dva dny a batoh tu stále bude.

Vydali jsme se tedy dál, tentokrát už opatrně, skútr jsme odtáhli zpět na silnici a vyjeli. Naneštěstí pršet stále nepřestávalo, spíše naopak a my jsme měli před sebou nejméně dalších 50km cesty k nejbližšímu noclehu. Situace se v podstatě vyřešila za nás, když asi po půl hodině jízdy začal skútr škubat, až se najednou úplně zastavil a chcípnul. Slezli jsme a zkoumali, co se mohlo stát. Zjistili jsme, že je úplně vybitá baterka. Naštěstí jsme stáli poblíž jednoho obchůdku a tak se šli poptat dovnitř. Paní sice uměla aj, ale startovací kabely ani neznala natož, aby je měla. Po několika dalších pokusech jsme se rozhodli zavolat do půjčovny. Paní nám půjčila telefon a v půjčovně nám oznámili, ať tedy počkáme a že pro nás pán přijede s novou baterkou. A tak jsme čekali a čekali, pršelo stále víc a čas utíkal hrozně rychle, až se začalo postupně stmívat.

Po téměř dvou hodinách konečně dojel majitel skútru s velkým autem a chtěl nám vyměnit baterku. My jsme ale během té doby čekání vymysleli, že v tomto počasí je úplně ztracené cestovat na skútru, déšť totiž vůbec nevypadal, že by měl ustat. A popravdě jsme se i trochu báli, protože silnice nebyla v příliš dobrém stavu a pěkně to klouzalo. A tak jsme požádali, zda můžeme skútr vrátit a jestli by nás mohl pán hodit zpět autem. Navezli jsme tedy skútr do korby auta a vdali se podél pobřeží zpět. Pán nám vrátil celý depozit i peníze za následující den a s mnoho omluvami nás opouštěl. To by se nám v ČR asi nestalo :) A tak jsme se ocitli opět v naší oblíbené fale ve vesničce Lano, kde nás uvítali jako staré známé a hned nám začali nosit večeři a ujišťovat se, jestli jsme opravdu v pořádku a jak je to moc mrzí, co se stalo. No na tento den opravdu nezapomeneme a i přesto všechno jsme rádi, že jsme si ten skútr půjčili a zažili takové adrenalinové dobrodružství. Ale zítra už raději autem! :)

Zpět v naší oblíbené Joelean´s Fale

Den 4.

Společně s 3 lidmi z naší fale jsme se rozhodli půjčit na jeden den auto. Ráno po snídani jsme tedy chytili autobus a nechali se odvést do hlavního města ostrova Savaii - Salelologa, kde jsme v půjčovně aut dostali větší Toyotu a vydali se směr nejvíc očekávané Blowholes. Toto místo je asi jedno z nejznámějších na Samoe, kdy na útesech tryskají různými otvory gejzíry vody přímo z oceánu a vzniká tak neskutečná podívaná. Poplatek je 5 tala na osobu a můžete si zakoupit i kokosy, které následně hodíte nad otvor těsně, než vytryskne voda a kokos to vynese do výše gejzíru. My jsme se ale drželi trochu dále, protože moře bylo velice rozbouřené a už ne zrovna málo lidí zahučel do těchto děr, kdy poskakovali příliš blízko a voda je spláchla s sebou. Škoda jen, že bylo zataženo a gejzíry nebyly až tak zřetelně vidět, jako když je jasná obloha. Ale i tak to byla neskutečná podívaná. :)

Cesta autobusem

Místní autobus

Naše Toyota

Blowholes

Další zastávka byla ve vesničce Faiaai, kde se dole pod kopcem skrývá jedna z nejhezčích pláží na ostrově Savaii. Doporučuji schovat kameru a foťák do tašky, protože vstup je 5 tala, ale za focení a natáčení dalších 20 tala. Nevěděli jsme, že nás čeká až taková nádhera. Po sešlapu dlouhých schodů, se před námi otevřela nádherná dlouhá pláž s bílým pískem, tyrkysovou vodou, lemovaná palmami a exotickými stromy.

Poté jsme se vydali autem až na nejzápadnější cíp ostrova, kde jsme doufali, že uvidíme západ slunce. Bohužel bylo zataženo, tak jsme si alespoň udělali exotickou procházku ve Falealupo deštném pralese, kde nás čekal visutý most v korunách stromů a výstup až na samotnou korunu stromu, odkud byl nádherný výhled na celý prales. Už jen ty gorily tomu chyběly. :)

V nedaleké vesničce Falealupo jsme se rozhodli vyzkoušet naše potápěčské vybavení a šli šnorchlovat. V Evropě jsem se potápěla už několikrát, ale to, co jsem viděla tady, se nedá srovnat. Připadala jsem si jako ve filmu Hledá se Nemo, kdy kolem mne plavalo desítky zbarvených rybiček různých velikostí a tvarů, překrásné korály hrající všemi barvami a voda tak průzračná, že bylo možné dohlédnout alespoň na 20m. Prostě nádhera! 
 

Takové krasavce jsme našli na místní pláži

Mořský korál

K večeru jsme se odebrali do místa našeho dnešního noclehu - vesnice Manase, do Regina fales, kde už pro nás měli připravenou večeři a ustlané matrace v naší krásné fale, opět asi 10m od oceánu.