Nové dojmy, nová práce a trochu toho výletování

Na vinici, kde jsem začala pracovat, jsme dostali všichni vyhazov po 2 týdnech. Manažer vinice nás údajně viděl posedávat v autech, nepracovat, a že jsme pomalí. Je pravda, že jsme nepracovali asi tak rychle, jak se pracuje, když se jede na kontrakt (tzn. že máte např. za každý stromek peníze a záleží tím pádem na vás, kolik toho uděláte). Ale v autech jsme posedávali pouze při našich oprávněných přestávkách. Takže jsme tomu moc nerozuměli. Naštěstí pracujeme pod kontraktorem, který nám shání práci, pokud práce na určitém sadu skončí, nebo v tomto případě – vás vyhodí. A tak jsme jeli pracovat na další vinici, kde jsme už dělali na právě zmiňovaný kontrakt. První den jsme dělali tzv. bud rubbing, který jsme dělali už i na předchozí vinici (viz minulý článek). Měli jsme 5 centů za každý očištěný stromek, takže si asi dovedete představit, kolik se těch stromků musí udělat, abyste měli alespoň slušný výdělek..Je pravda, že někdy je stromek téměř holý a nemusí se na něm nic čistit, ale někdy je zarostlý od shora dolů a dělám ho i třeba 30s. Nejhorší je, že se musíte neustále ohýbat, proto skoro celý den chodíte s ohlými zády a věřte mi, že večer to pěkně pocítíte, ne-li následujících pár dní. Druhý den jsme dělali tucking, který jsme také již dělali v předchozí vinici. Toto bylo placeno za každý sloup, kde posuneme drát, 10 centů. Což by bylo dobré, kdybychom posouvali třeba 2-3 dráty, to by pak bylo za sloup 20-30 centů. Ale takhle musíte přejít celou řadu o cca 25 sloupech a posouvat dráty po jednom a dobrého výdělku je tak poměrně těžké dosáhnout. 

 

Pracuje se za každého počasí...:P

Alespoň jsme poté dostali od majitele vinice na ochutnávku láhve s vínem z této vinice :) 

 

Po těchto dvou dnech práce na této vinici skončila a my se přesunuli na další, kde jsme sázeli nové stromky vinice. Takže celý den se opět klečí a zasypává hlínou, do toho nám pěkně celý den pršelo, takže to pak děláte v podstatě s blátem. 

No abych to shrnula, toto byly asi mé 3 nejtěžší pracovní dny na Zélandu. Výsledek -  málo peněz a jsem sedřená jako kůň. Kolena a záda mě bolí tak, že se nemohu ohnout, všude mozoly a puchýře a jsem tak unavená, že v 8h večer už usínám.

Útěchou mi alespoň byly opět krásné výlety, sice jen po okolí, ne nijak daleko, ale ta krajina, kterou se můžete kochat po celou dobu cesty autem, je nezapomenutelná. Připadáte si jak, kdyby vám za oknem auta promítali nějaký film. 

 Jeden z výletů byl spíše takový odpočinkový a to na pláži Waimarama asi 40km odsud. Byla jsem připravená i na koupání v oceánu, ale foukal tak studený vítr a moře má asi 14 stupňů, že jsem si to ještě netroufla…počkám na větší teplo :) Výlet byl i přesto báječný, opět nádherné místo, jízda jeepem po pláži, relax na sluníčku a dokonce jsme viděli i žraloka!! Sice mrtvého ale stejně to byl pro mě další zážitek! 

O trochu delší výlet jsme podnikli další víkend a to k 58m vysokému vodopádu Shine falls. Cesta k vodopádu trvala okolo 40min a cestou byly nádherné výhledy na krajinu kolem. 

Když jsme tam dorazili, spadla mi čelist. Tak krásný a obrovský vodopád jsem tedy ještě neviděla, a vodopády hlavně zbožňuji. Hned jsme se šli vykoupat. Voda byla ale tak ledová, že při vkročení po kolena mi přišlo, jako když mě bodá tisíce nožů! Po chvilce se tělo však otužilo a vydrželi jsme tam snad i 30min. Pod vodopádem se nacházela malá jeskyňka, kde jsme chvíli zarelaxovali. A poté jsme se už jen vyvalili na vyhřáté kameny posvačili  a odpočívali :)

Cestou nazpátek jsme ještě narazili na další krásné vodopády a jezero s černými labutěmi. 

A také se nám blíží vánoce a tak jsem musela zadělat na cukroví, u kterého jsem musela trochu zaimprovizovat. Vyválet těsto láhvi od vína, kolečka vykrojit panákem, složení poupravit podle místních ingrediencí,.. ale nakonec to dopadlo snad dobře a už se těším, až to hezky změkne a pošmákneme si :)

A moje budoucí plány?

Vánoce strávíme ještě tady v domě a 25.12. se dopoledne sbalíme a vyrážíme směr 14 denní cestování. Jako první zamíříme do národního parku Tongario, kde se nachází údolí Mordor a známá Hora osudu z Pána prstenů. Dále dolů na jih podél západního pobřeží, Silvestr oslavíme ve Wellingtonu, kde strávíme i dalších pár dnů (říká se, že je to jedno z nejhezčích měst tady na Zélandu), a 6.1.2015 odplouváme trajektem na jižní ostrov (opět :D ), kde budeme znovu hledat práci a bydlení.

A jak bych to tu prozatím shrnula?

Opět dopadlo vše jinak než, jak jsem plánovala, ale vše špatné pro něco dobré a díky tomu, že jsem první práci jako au-pair neschytala zrovna nejlépe, jsem se ocitla tady v Hastings, potkala super lidi, se kterými mohu dále cestovat a nebýt tu tak sama J zažila jsem tu krásné zážitky – vidět kosatky, žraloka, nádherná místa a to jsem zatím neviděla ani 1/100 Zélandu. Práce se tu určitě sehnat dá, pokud se člověk snaží a hned to nevzdává. Na rovinu ale musím říct, že je to velká dřina a tvrdě odpracované peníze, kterých sice není v přepočtu na české málo, ale je to tu tak drahé, že milionáři se z vás určitě nestanou :), ale na cestování se z toho určitě našetřit dá! Nečekala jsem, že to tu bude tak drahé – bydlení, jídlo, výlety apod., ale snad se to časem srovná, určitě to jsou jen tvrdé začátky :) Práci, nějakou lépe placenou a s menší dřinou, bych si asi mohla najít, ale na druhou stranu ten pocit volnosti, kterou jako pracovník na sadu většinou máte – do práce si jdete, jak se vám chce, podle toho kolik chcete vydělat, můžete se sebrat a někam dál odcestovat bez jakýchkoli závazků, apod. To je prostě ta svoboda Nového Zélandu, kterou si naprosto užívám!! :)