Nové dojmy, nová práce a trochu toho výletování

Na vinici, kde jsem začala pracovat, jsme dostali všichni vyhazov po 2 týdnech. Manažer vinice nás údajně viděl posedávat v autech, nepracovat, a že jsme pomalí. Je pravda, že jsme nepracovali asi tak rychle, jak se pracuje, když se jede na kontrakt (tzn. že máte např. za každý stromek peníze a záleží tím pádem na vás, kolik toho uděláte). Ale v autech jsme posedávali pouze při našich oprávněných přestávkách. Takže jsme tomu moc nerozuměli. Naštěstí pracujeme pod kontraktorem, který nám shání práci, pokud práce na určitém sadu skončí, nebo v tomto případě – vás vyhodí. A tak jsme jeli pracovat na další vinici, kde jsme už dělali na právě zmiňovaný kontrakt. První den jsme dělali tzv. bud rubbing, který jsme dělali už i na předchozí vinici (viz minulý článek). Měli jsme 5 centů za každý očištěný stromek, takže si asi dovedete představit, kolik se těch stromků musí udělat, abyste měli alespoň slušný výdělek..Je pravda, že někdy je stromek téměř holý a nemusí se na něm nic čistit, ale někdy je zarostlý od shora dolů a dělám ho i třeba 30s. Nejhorší je, že se musíte neustále ohýbat, proto skoro celý den chodíte s ohlými zády a věřte mi, že večer to pěkně pocítíte, ne-li následujících pár dní. Druhý den jsme dělali tucking, který jsme také již dělali v předchozí vinici. Toto bylo placeno za každý sloup, kde posuneme drát, 10 centů. Což by bylo dobré, kdybychom posouvali třeba 2-3 dráty, to by pak bylo za sloup 20-30 centů. Ale takhle musíte přejít celou řadu o cca 25 sloupech a posouvat dráty po jednom a dobrého výdělku je tak poměrně těžké dosáhnout. 

 

Pracuje se za každého počasí...:P

Alespoň jsme poté dostali od majitele vinice na ochutnávku láhve s vínem z této vinice :) 

 

Po těchto dvou dnech práce na této vinici skončila a my se přesunuli na další, kde jsme sázeli nové stromky vinice. Takže celý den se opět klečí a zasypává hlínou, do toho nám pěkně celý den pršelo, takže to pak děláte v podstatě s blátem. 

No abych to shrnula, toto byly asi mé 3 nejtěžší pracovní dny na Zélandu. Výsledek -  málo peněz a jsem sedřená jako kůň. Kolena a záda mě bolí tak, že se nemohu ohnout, všude mozoly a puchýře a jsem tak unavená, že v 8h večer už usínám.

Útěchou mi alespoň byly opět krásné výlety, sice jen po okolí, ne nijak daleko, ale ta krajina, kterou se můžete kochat po celou dobu cesty autem, je nezapomenutelná. Připadáte si jak, kdyby vám za oknem auta promítali nějaký film. 

 Jeden z výletů byl spíše takový odpočinkový a to na pláži Waimarama asi 40km odsud. Byla jsem připravená i na koupání v oceánu, ale foukal tak studený vítr a moře má asi 14 stupňů, že jsem si to ještě netroufla…počkám na větší teplo :) Výlet byl i přesto báječný, opět nádherné místo, jízda jeepem po pláži, relax na sluníčku a dokonce jsme viděli i žraloka!! Sice mrtvého ale stejně to byl pro mě další zážitek! 

O trochu delší výlet jsme podnikli další víkend a to k 58m vysokému vodopádu Shine falls. Cesta k vodopádu trvala okolo 40min a cestou byly nádherné výhledy na krajinu kolem. 

Když jsme tam dorazili, spadla mi čelist. Tak krásný a obrovský vodopád jsem tedy ještě neviděla, a vodopády hlavně zbožňuji. Hned jsme se šli vykoupat. Voda byla ale tak ledová, že při vkročení po kolena mi přišlo, jako když mě bodá tisíce nožů! Po chvilce se tělo však otužilo a vydrželi jsme tam snad i 30min. Pod vodopádem se nacházela malá jeskyňka, kde jsme chvíli zarelaxovali. A poté jsme se už jen vyvalili na vyhřáté kameny posvačili  a odpočívali :)

Cestou nazpátek jsme ještě narazili na další krásné vodopády a jezero s černými labutěmi. 

A také se nám blíží vánoce a tak jsem musela zadělat na cukroví, u kterého jsem musela trochu zaimprovizovat. Vyválet těsto láhvi od vína, kolečka vykrojit panákem, složení poupravit podle místních ingrediencí,.. ale nakonec to dopadlo snad dobře a už se těším, až to hezky změkne a pošmákneme si :)

A moje budoucí plány?

Vánoce strávíme ještě tady v domě a 25.12. se dopoledne sbalíme a vyrážíme směr 14 denní cestování. Jako první zamíříme do národního parku Tongario, kde se nachází údolí Mordor a známá Hora osudu z Pána prstenů. Dále dolů na jih podél západního pobřeží, Silvestr oslavíme ve Wellingtonu, kde strávíme i dalších pár dnů (říká se, že je to jedno z nejhezčích měst tady na Zélandu), a 6.1.2015 odplouváme trajektem na jižní ostrov (opět :D ), kde budeme znovu hledat práci a bydlení.

A jak bych to tu prozatím shrnula?

Opět dopadlo vše jinak než, jak jsem plánovala, ale vše špatné pro něco dobré a díky tomu, že jsem první práci jako au-pair neschytala zrovna nejlépe, jsem se ocitla tady v Hastings, potkala super lidi, se kterými mohu dále cestovat a nebýt tu tak sama J zažila jsem tu krásné zážitky – vidět kosatky, žraloka, nádherná místa a to jsem zatím neviděla ani 1/100 Zélandu. Práce se tu určitě sehnat dá, pokud se člověk snaží a hned to nevzdává. Na rovinu ale musím říct, že je to velká dřina a tvrdě odpracované peníze, kterých sice není v přepočtu na české málo, ale je to tu tak drahé, že milionáři se z vás určitě nestanou :), ale na cestování se z toho určitě našetřit dá! Nečekala jsem, že to tu bude tak drahé – bydlení, jídlo, výlety apod., ale snad se to časem srovná, určitě to jsou jen tvrdé začátky :) Práci, nějakou lépe placenou a s menší dřinou, bych si asi mohla najít, ale na druhou stranu ten pocit volnosti, kterou jako pracovník na sadu většinou máte – do práce si jdete, jak se vám chce, podle toho kolik chcete vydělat, můžete se sebrat a někam dál odcestovat bez jakýchkoli závazků, apod. To je prostě ta svoboda Nového Zélandu, kterou si naprosto užívám!! :)

Nový začátek v Hastings

V pátek 21.11. jsem přijela do Hastings, cestou jsem mohla pozorovat krásnou hobití krajinu. :)

Ubytovala se ve zdejším backpackeru (něco jako hostel). Celkem se mi tam líbilo, bylo tam ubytováno více jak 60 lidí z různých koutů světa, téměř denně někdo dělal BBQ a jelikož tam byly společné místnosti a kuchyně, tak se člověk lehce seznámí. V tomto jsou backpackery super, člověk se tam seznámí, pochytá zkušenosti od ostatních lidí, jak pracovní tak cestovatelské. Na druhou stranu, pokud je tam takto narváno, je to věčný boj o kuchyň, nádobí, o sprchy..všichni přijedou z práce téměř ve stejné časy a chtějí ihned vařit, sprchu apod. 

Proto jsem se přestěhovala v neděli do pěkného domečku pronajatého jedním kiwákem :) Přestěhovala jsem se společně se 4 Čechy, které jsem potkala v backpackeru. Domek je moc pěkný, prostorný, 4 ložnice, 2 koupelny, velká kuchyň s jídelnou a obývací pokoj s několika sedačkami a LCD televizí. Za domem je velká zahrada s moderním grilem a také nám tu rostou na stromě mandarinky, které si denně dopřáváme.

+

 Kousek za domem je takový malý statek s oslíkama, prasátkem, ovcemi a lamami.

  V sobotu jsme podnikli dlouhý výlet k jezeru Taupo, kde jsme po cestě viděli nádherné vodopády. Jezero bylo vytvořeno supervulkánem a je tudíž sopečného typu. Jedná se o největší jezero na Novém Zélandu. Leží ve středu Severního ostrova, má hloubku až 186 m a jeho rozloha je 616 km^2.

+

 

 

Dále jsme přejeli k řece a vodopádu Huka Falls, kde se natáčel i Hobbit 2 (konkrétně scéna, kde se trpaslíci plavili v sudech). A jako poslední místo jsme navštívili Termální prameny, kde ze země srčela horká pára všude kolem nás. To byl také skvělý zážitek!

 Večer jsme to ještě završili skvělým BBQ. Grilovali se pořádné hovězí steaky (které, mi věřte, jsou na Zélandu to nejlepší), kuře, zelenina, houby apod.

V neděli, jelikož hledání práce jsem odložila až na pondělí – pracovní den, jsme podnikli další velký a dlouhý výlet a to na Cape Kidnappers. Tomuto místo se také přezývá Mys únosců. Toto jméno získalo poté, co se místní Maorové snažili unést překladatele kapitána Cooka při jeho přistání s lodí Endeavour v roce 1769.

Je to vlastně pořádná štreka dlouhá 9km tam a 9km zpět plus nějaké procházení v cíli, takže to těch 20km dá určitě. A i když se jde celou dobu po rovině na pláži, terén není někdy úplně nejlepší. Někdy velké kameny, malé kamínky, měkký písek, kam se zabořuje noha. Tento výlet je zajímavý tím, že před cestou si musíte zjistit časy přílivu a odlivu. Tento výlet je potřeba dobře naplánovat, jelikož z jedné strany je oceán a z druhé vysoké skály, musíte vyrazit jakmile začne odliv a vydat se na cestu zpět s dostatečným předstihem (cca 2-3h), aby vás to nezatopilo někde ve skalách (časy se dají zjistit na internetu nebo na tabulích na místě). 

Po cestě tam nás potkalo neuvěřitelné štěstí, protože se jsme zahlédli Kosatky!! Nejdřív jsme mysleli, že je to žralok, protože ta ploutev byla tak obří, že to na delfína rozhodně nevypadalo. Pak jsme však viděli vodotrysk, který kosatce vystříkl ze hřbetu a poté se přiblížila asi 10m od pobřeží a my tak krásně mohli zahlédnou její černobílé zbarvení. Za chvíli se vynořili další tři menší kosatky, a pluli kousíček od nás. Bohužel jsem nestihla udělat nějaké lepší fotky, bylo to tak rychlé, že než jsem stihla zmáčknout spoušť, byla kosatka už zase pod vodou. Splnil se mi tak ale další velký sen! 

Když jsme dorazili do cíle po nekonečně dlouhé cestě, ukázal se nám nádherný výhled na celé pobřeží, oceán a vůbec celkově krásné výhledy. 

Na tomto místě také na vrcholu skály hnízdí ptáci zvaní Terejové australští. Jsou jich tu tisíce a zajímavé je, že na tomto mysu se líhnou, vyrostou do věku schopného létat. Odletí do Austrálie a pak se sem každý rok vrací hnízdit a nakonec zemřít. Zajímavé také je, že tito ptáci si vybírají obvykle jako hnízdiště nějaké odlehlé ostrovy a kdoví proč si zrovna vybrali i tento mys, který je zrovna veřejnosti nejvíce přístupný. Jedná se zde o největší kolonii na Novém Zélandu.

Před cestou zpět jsme ještě zkontrolovali tabuli, která upozorňovala, že bychom měli nejpozději vyrazit mezi 14-14:45 zpět. Vyrazili jsme chvíli před 14:30, ale bohužel jsme po pár set metrech zjistili, že už je trochu pozdě a nějaké úseky byly již zaplaveny. Takže jsme museli trochu lézt po skalách, abychom se dostali přes vodu. A v jednom úseku jsem si i trochu zaplavala, protože jsem neodhadla vlnu a přeskákala přes kameny v domnění, že to projde. Naštěstí jen po nohy, ale jít pak těch zbylých 8km v mokrých botách není tedy nic moc příjemného. V překvapení jsme pak ještě kosatky potkali znovu. Tentokrát už sice dál od pobřeží, ale i tak to byl opět zážitek. Domů jsme přišli totálně vyřízení po takové túře. A já jsem usnula snad během minuty.

 Hned v pondělí ráno jsem začala obvolávat různé seznamy s čísly na různé kontraktory zprostředkovávají práci na sadech, na konkrétní sady apod. První den jsem volala asi 70 číslům. Cca 80% jsem se ani nedovolala, další více než polovina mi oznámila, že neberou, mají plno, není práce apod. Asi 4 čísla mi slíbili, že se ještě téhož večera nebo druhý den ozvou. Bohužel se tak nestalo a tak sem druhý den obvolala dalších asi 80 čísel. Nějaké sady a místa jsem i objela osobně, bohužel bezúspěšně. Už jsem začínala mít docela strach, jestli něco seženu. Protože všichni říkali, že v této oblasti bude hodně práce na sadech, proto jsem sem také přijela. Nakonec v úterý večer mi přišla sms, že bych mohla od středy nastoupit do práce na vinici, a tak jsem přijala. Ve středu v 8h ráno jsem se už musela hlásit. Pan majitel vinohradu a kontraktor mi ukázali, co budu dělat a už se jelo. Práce spočívá v tom, že čistíme u každého stromku spodek kmenu od větviček a lístků, co tam narostly, aby mohli jít živiny už do narostlých větví. A hlavní úkol, posouváme dráty, na kterých se víno vine, nahoru, aby mohlo pokračovat ve vzpřímeném růstu. A takto celý den, kolik hodin chceme. Toto je na tom dobré, že si můžeme v podstatě začít pracovat, jak chceme a i skončit. Tato práce je momentálně placená hodinově za minimální mzdu, což je 14,25 novozélandských dolarů. Pokud ale samozřejmě chcete peníze, tak je dobré makat, co nejvíc vydržíte. Zatím mám za sebou 3. Den a už to začínám dost cítit na rukou v prstech a hlavně pod koleny, z toho, jak se neustále ohýbám. Dneska jsem to zkoušela tak počítat. Denně udělám kolem 6 řad o cca 200 stromcích, u každého musím udělat dřep nebo se ohnout plus natahovat dráty. To činí kolem 1200 dřepů a 8 km nachozených za den. To není špatné skóre, aneb posilovna zadarmo!! :)

 A na závěr - takové krásné západy slunce tady máme :)