Práce nám po 2,5 týdnech tedy skončila a jelikož se nám nepodařilo momentálně sehnat jinou práci (bohužel je toto špatný měsíc, kdy skončila práce na sadech a nyní se čeká až dozraje ovoce a poté se začne sběr cca v půli února), vydali jsme se na další cestování a to na Cape Farewell, což je nejsevernější cíp jižního ostrova. Zde se nachází jedna z nejkrásnějších pláží světa a to Wharariki beach.
Rozhodla jsem se zaplatit na této pláži vyjížďku na koni, jelikož je to můj sen už od dětství, tak kde jinde toho využít než na této nádherné pláži. Vyjeli jsme časně z rána, při odlivu, aby pláž byla co nejširší. Cesta byla poměrně náročná, i pro mě jakožto celkem zkušeného jezdce, byl terén v horách poměrně náročný, cestička byla uzoučká, strnitá, prudká, plná kořenů a velkých kamenů, že jsem se chvílemi bála, abych se i s koněm neskutálela dolů ze srázu. Bylo ale vidět, že koníci mají tuto stezkou natrénovanou a věděli přesně kam šlápnout, aby jim to krásně vyšlo. Po více jak hodině jsme se konečně dostali na pláž, která je dlouhá 8km a můj sen se začal stávat realitou. Instruktor co s námi jel, nám řekl, ať si jezdíme, kde chceme. Takže jsem si vzala svého koníka a pořádně to rozjela podél pláže cvalem až na konec. Ten pocit, kdy jen kopyta duní do písku, voda z oceánu se tříští pod kopyty a vítr vám fouká do obličeje, je nepopsatelný. Toto asi pochopí jen lidé, kteří milují koně, tak moc, jako já a mně se tak splnil jeden z mých největších snů.
.jpg)
Další den jsme si pláž prošli ještě pěšky. Po celé délce se táhnou písečné duny a krásné skály, ve kterých se ukrývají jeskyně, které je možné probádat při odlivu.
Nachází se zde také velká kolonie tuleňů. U jedné skály jsme dokonce zahlédli malý bazének, ve kterém se cachtali mláďátka, a u toho je hlídal velký samec. Chvíli jsme je pozorovali, když zrovna připlavala tulení maminka a začala volat své mládě k sobě. Poté s ním šla do vody a učila ho, jak se pohybovat ve vlnách a jak plavat. Bylo krásné pozorovat a poslouchat jejich chování a dorozumívání. Toto v zoologické zahradě prostě neuvidíte.
Po třech dnech na těchto krásných místech jsme se vydali zpět trochu jižněji do Národního parku Abel Tasman, kde jsme měli zabookované na 3 dny kayaky. Tento Národní park se nachází podél pobřeží (cca 60km) a můžete ho jít buďto pěšky, anebo velmi oblíbená varianta je právě na moři na kayacích. Kterou jsme si nakonec zvolili, protože představa chodit 3dny túry, ještě s krosnami na zádech v takovém šíleném vedru, byla nepředstavitelná. Ve středu ráno jsme tedy dorazili na místo srazu a po předchozím 3h školení o tom, jak se pohybovat a manipulovat na kayacích na moři, jsme vyrazili.
Poté co jsme zastavili na krásné opuštěné pláži, mi bylo jasné, že tohle mě bude rozhodně bavit! Ten pocit, že si můžete zastavit na opuštěném ostrově, pláži, nebo se jen tak uprostřed moře vykoupat, je prostě super! Projížděli jsme nádhernými místy, s čirou azurovou barvou moře, okolo samé zalesněné kopce se skálami….to vám vše bere dech!
První noc jsme zastavili na opuštěné pláži, kde jsme se rozhodli přespat. Udělali jsme si také ohýnek, u kterého jsme se krásně ohřáli a opekli párky.
Další den jsme vyrazili časně z rána a mohli tak vidět krásný východ slunce nad mořem.
Tento den se zadařilo i v rybaření a chytili jsme dokonce 3 ryby, které jsme si hnedka večer ugrilovali na ohni. Lepší ryby jsem v životě nejedla! Nevím, zda to bylo z toho, že jsme si je chytili a tak i lépe chutnali, nebo jestli to nebyla jen sakra dobrá ryba ☺
Tento den jsme také viděli několik desítek tuleňů vyvalujících se na skalnatých útesech, někteří se cachtali vedle našeho kayaku ve vodě a podplouvali nás. Na jednom místě byla tak průzračná voda, že jsem se rozhodla skočit k tuleňům do vody. Chvíli jsem je v potápěčských brýlích pozorovala ze vzdálenosti pár metrů, pak mě to ale zlákalo se dostat ještě blíž. Popravdě ve mně koloval celkem adrenalin (i přesto, že nám bylo doporučováno si s nimi zaplavat, na souši jsou poměrně agresivní a chrání si své teritorium, ale ve voděnou naopak hraví a zvědaví), přeci jen je to divoké zvíře a nevím, jak často přišlo do styku s lidmi a jestli se nerozhodne mě prozkoumat blíž než bych ráda. I přesto jsem plavala co nejblíže, když si mě akorát jeden z tuleňů všimnul a připlaval ke mně snad půl metru a bylo vidět, že si mě chce jen prohlédnout a pak kolem mě kroužil a hrál si. V tu chvíli mě to tak začalo bavit, že téměř pokaždé, když jsme potkali tuleně, jsem skákala do vody a plavala s nimi. Neskutečný zážitek! Po tom co jsem si zaplatila na Maltě plavání s delfíny, jsem si myslela, že už nic lepšího nezažiju. Ale to když můžete plavat s nějakým divokým zvířetem v oceánu a není to nic nacvičeného, tak to je teprve ten pravý zážitek!
Poslední den nám bohužel nevyšlo moc pěkné počasí a bylo zataženo a poměrně i zima. Takže jsme rychle dopádlovali do cíle, kde jsme kayaky odnesli na břeh a za odměnu (celkově ujeto kolem 60 km),jsme se šli najíst do jedné restaurace, kde mají vyhlášené domácí burgery ☺
