Samoa video aneb střípky z našich cest

Zde je sestříhané video z naší pohádkové dovolené na ostrově Samoa :)

Snad se Vám bude líbit a třeba Vás bude inspirovat k cestě na toto úžasné místo.

Porouchaný skútr a potápění v "akváriu"

Den 3.

Na další den jsem se probudila opět časně z rána – kolem 6h. Vždy mě totiž probudí silný příliv vln pod naši fale, který mi vykouzlí úsměv na tváři, jelikož si uvědomím, na jak úžasném místě to vlastně nocujeme :) Na tento den jsme vymysleli půjčení skútru a objetí celého ostrova ve 2 dnech. A tak jsme si po snídani zabalili naše batohy a vydali se do asi 15min vzdálené vesničky, kde půjčovali skútry. No měla bych říct skútr, protože to je jediné místo na celém ostrově, kde se půjčují a mají pouze jeden. Po zaplacení depozitu a pronajmutí na 2 dny jsme dostali instrukce, helmy a nasedli na naše nové vozidlo a vyrazili na cestu. Skútr jsem ještě nikdy neřídila, ale tady nám to půjčili i bez řidičáku a zkušeností. Jeli jsme tedy velice pomalu, a když jsem se do toho po chvilce zažila, trochu jsme zrychlili a užívali si nádhery tohoto ostrova a větru ve vlasech :)

Bohužel nám začalo po chvilce pršet, a to vydrželo až do večera… Ale abych nepředbíhala… První zastávku jsme si udělali v hlavním městě Saleologa, jednak kvůli vystavení samojského řidičáku a jednak kvůli šílenému slejváku, který nás smočil tak, že jsem po zastavení mohla ždímat oblečení. Dali jsme si sváču, a když největší slejvák přešel, nasedli jsme a vydali se dál. Další zastávka byla u vodopádu Afu Aau, kde se nám stala menší nehoda. Ze silnice jsme museli odbočit na vedlejší cestu, kde nebyl asfalt a díky dešti se z toho stala bahnitá cesta. Řekli jsme si ale, že když pojedeme pomalu, bude to v pohodě. Bohužel opak byl pravdou. V jednu chvíli se nám skútr tak smeknul, že jsme letěli na zem a vzápětí i skútr a to přímo na nás. Naštěstí jsme jeli tak 10km/h, takže jsme se hned zvedli a po zjištění, že máme všechny kosti pohromadě a přežili jsme to jen s pár škrábanci a skútru se také nic nestalo, jsme se začali hrozně smát. Hned k nám doběhl jeden místní pán a pomohl nám skútr odtáhnout na jeho pozemek, kde jsme se rozhodli ho ponechat a k vodopádu dojít už raději pěšky. Trochu jsme se báli, aby nám skútr někam neodvezli, přece jen jsme byli už docela v odlehlé části ostrova. Bohužel nám nic jiného nezbývalo a tak jsme to riskli a vydali se k vodopádu. Kvůli silnému dešti jsme si ponechali helmy a vydali se tak jak totální exoti na cestu. Cesta byla celá bahnitá a rozmočená, takže jsme došli jako dvě prasátka. Vodopád byl ale krásný, sice hrozně špinavá voda, ale takovou masu vody jsem ještě neviděla. Po návratu jsme byli moc mile překvapené, že pán nám celou dobu skútr hlídal a ještě nám ho přikryl deštníkem, aby nám tolik nezmokl. No jo, to je ta naše česká povaha a ne příliš dobré zkušenosti s různými lidmi z ČR. Tady si klidně můžete položit batoh s věcmi, přijít za dva dny a batoh tu stále bude.

Vydali jsme se tedy dál, tentokrát už opatrně, skútr jsme odtáhli zpět na silnici a vyjeli. Naneštěstí pršet stále nepřestávalo, spíše naopak a my jsme měli před sebou nejméně dalších 50km cesty k nejbližšímu noclehu. Situace se v podstatě vyřešila za nás, když asi po půl hodině jízdy začal skútr škubat, až se najednou úplně zastavil a chcípnul. Slezli jsme a zkoumali, co se mohlo stát. Zjistili jsme, že je úplně vybitá baterka. Naštěstí jsme stáli poblíž jednoho obchůdku a tak se šli poptat dovnitř. Paní sice uměla aj, ale startovací kabely ani neznala natož, aby je měla. Po několika dalších pokusech jsme se rozhodli zavolat do půjčovny. Paní nám půjčila telefon a v půjčovně nám oznámili, ať tedy počkáme a že pro nás pán přijede s novou baterkou. A tak jsme čekali a čekali, pršelo stále víc a čas utíkal hrozně rychle, až se začalo postupně stmívat.

Po téměř dvou hodinách konečně dojel majitel skútru s velkým autem a chtěl nám vyměnit baterku. My jsme ale během té doby čekání vymysleli, že v tomto počasí je úplně ztracené cestovat na skútru, déšť totiž vůbec nevypadal, že by měl ustat. A popravdě jsme se i trochu báli, protože silnice nebyla v příliš dobrém stavu a pěkně to klouzalo. A tak jsme požádali, zda můžeme skútr vrátit a jestli by nás mohl pán hodit zpět autem. Navezli jsme tedy skútr do korby auta a vdali se podél pobřeží zpět. Pán nám vrátil celý depozit i peníze za následující den a s mnoho omluvami nás opouštěl. To by se nám v ČR asi nestalo :) A tak jsme se ocitli opět v naší oblíbené fale ve vesničce Lano, kde nás uvítali jako staré známé a hned nám začali nosit večeři a ujišťovat se, jestli jsme opravdu v pořádku a jak je to moc mrzí, co se stalo. No na tento den opravdu nezapomeneme a i přesto všechno jsme rádi, že jsme si ten skútr půjčili a zažili takové adrenalinové dobrodružství. Ale zítra už raději autem! :)

Zpět v naší oblíbené Joelean´s Fale

Den 4.

Společně s 3 lidmi z naší fale jsme se rozhodli půjčit na jeden den auto. Ráno po snídani jsme tedy chytili autobus a nechali se odvést do hlavního města ostrova Savaii - Salelologa, kde jsme v půjčovně aut dostali větší Toyotu a vydali se směr nejvíc očekávané Blowholes. Toto místo je asi jedno z nejznámějších na Samoe, kdy na útesech tryskají různými otvory gejzíry vody přímo z oceánu a vzniká tak neskutečná podívaná. Poplatek je 5 tala na osobu a můžete si zakoupit i kokosy, které následně hodíte nad otvor těsně, než vytryskne voda a kokos to vynese do výše gejzíru. My jsme se ale drželi trochu dále, protože moře bylo velice rozbouřené a už ne zrovna málo lidí zahučel do těchto děr, kdy poskakovali příliš blízko a voda je spláchla s sebou. Škoda jen, že bylo zataženo a gejzíry nebyly až tak zřetelně vidět, jako když je jasná obloha. Ale i tak to byla neskutečná podívaná. :)

Cesta autobusem

Místní autobus

Naše Toyota

Blowholes

Další zastávka byla ve vesničce Faiaai, kde se dole pod kopcem skrývá jedna z nejhezčích pláží na ostrově Savaii. Doporučuji schovat kameru a foťák do tašky, protože vstup je 5 tala, ale za focení a natáčení dalších 20 tala. Nevěděli jsme, že nás čeká až taková nádhera. Po sešlapu dlouhých schodů, se před námi otevřela nádherná dlouhá pláž s bílým pískem, tyrkysovou vodou, lemovaná palmami a exotickými stromy.

Poté jsme se vydali autem až na nejzápadnější cíp ostrova, kde jsme doufali, že uvidíme západ slunce. Bohužel bylo zataženo, tak jsme si alespoň udělali exotickou procházku ve Falealupo deštném pralese, kde nás čekal visutý most v korunách stromů a výstup až na samotnou korunu stromu, odkud byl nádherný výhled na celý prales. Už jen ty gorily tomu chyběly. :)

V nedaleké vesničce Falealupo jsme se rozhodli vyzkoušet naše potápěčské vybavení a šli šnorchlovat. V Evropě jsem se potápěla už několikrát, ale to, co jsem viděla tady, se nedá srovnat. Připadala jsem si jako ve filmu Hledá se Nemo, kdy kolem mne plavalo desítky zbarvených rybiček různých velikostí a tvarů, překrásné korály hrající všemi barvami a voda tak průzračná, že bylo možné dohlédnout alespoň na 20m. Prostě nádhera! 
 

Takové krasavce jsme našli na místní pláži

Mořský korál

K večeru jsme se odebrali do místa našeho dnešního noclehu - vesnice Manase, do Regina fales, kde už pro nás měli připravenou večeři a ustlané matrace v naší krásné fale, opět asi 10m od oceánu.

Dovolená v srdci Jižního Pacifiku - SAMOA 1.Díl

Den 1. 

Datum našeho odletu se konečně přiblížil a když se podvozek našeho letadla odlepil od runwaye a na obrazovce přede mnou  se objevila naše cílová destinace – SAMOA, došlo mi, že to skutečně není jen sen. Let uběhl celkem rychle, a když jsme sestoupili pod úroveň mraků, zahlédla jsem konečně tento ráj na zemi! Blankytně modrá voda kolem celého ostrova a palem tolik, že se z toho až hlava točila. 

Nemohli jsme se dočkat, až vystoupíme z letadla a okusíme po Zélandské zimě tropické počasí. Popravdě to byla pořádná facka, takové vedro, vlhko a dusno jsem nezažila ani v Singapuru. Připadala jsem si jako ve skleníku – aneb opravdový nádech tropů. V letištní hale nás přivítala skupinka Samoánců hrajících na různé hudební nástroje doprovázející tradičními písněmi, což byla přesně scéna, která nás přenesla do místní atmosféry.  

 Poté, co jsme prošli všemi kontrolami a vyměnili peníze za místní Taly (1NZD = 1,71 tala, 1Tala = cca 9,-), spěchali jsme nalézt autobusovou zastávku, odkud jsme se měli přepravit k ferry plující na vedlejší ostrov Savai´i, kde jsme měli zahájit naší vysněnou dovolenou. Bohužel byla už téměř 3. hodina a jeden místní taxikář nám oznámil, že poslední trajekt dnes jede ve 4h a všechny autobusy už odjely. Byly jsme rozhodnuté strávit tuto dovolenou velice dobrodružně a tak jsme si nerezervovali žádné ubytování, tím pádem jsme měli na výběr, kde zůstaneme. A tak jsme si stoupli na zastávku a čekali, zda něco přijede. Po asi 3 minutách přijel autobus, který bych ani nepoznala, že je autobus.  Dřevěný náklaďáček bez oken a dveří a v něm snad 40 lidí namačkaných na sobě. Po zaplacení 3 tala a vmáčknutí mezi všechny ty lidi jsem se začala hrozně smát. Ta atmosféra se snad nedá ani popsat :)  Z hlasitých reprobeden se ozývala raegee hudba, lidé zubící se na všechny strany, sedící na sobě, někdy dokonce i tři lidé na sobě – holky, kluci, starší na mladších, na tom nesešlo. Všichni nás pozorovali jako nějaké exoty. Ani se nedivím, Samoa díkybohu není ještě tolik turistická a většina turistů autobusy stejně moc nevyužívá. A tak jsme se zubili také a užívali si tu bezstarostnou atmosféru. Hned mi také došlo, proč autobusy nemají okna a dveře. Na to, že se venku vzduch ani nehne, v autobuse to díky otevřenosti krásně profukovalo. 

Po asi 10 min jsme dorazili do místa našeho ferry. Koupili jsme jízdenky a nastoupili společně se spoustou dalšími lidmi na celkem veliký trajekt. Většina lidí byli Samoané, jen pár turistů. Trajekt jezdí každé dvě hodiny a jede asi hodinu a čtvrt, stojí 12 tala. Kdo trpí mořskou nemocí, asi mu to moc dobře neudělá. Přestože je trajekt poměrně veliký, houpalo se to tak, že jsem se chvílemi i bála, že se snad překlopíme. 

 Po připlutí na druhý ostrov se nám ihned podařilo chytit autobus, který nás měl dopravit na doporučenou pláž Lano beach do Joelean Fale, kde jsme měli v plánu dnes přenocovat. Fale je vlastně druh ubytování, kdy spíte v chatičkách s dřevěnou konstrukcí obložených palmovými listy a kůrou. Je to v podstatě takový přírodní altánek, bez oken a dveří, umístěný po většinou na pláži, někdy přímo nad vodou. K ubytování dostanete matraci, povlečení a moskytiéru. Když jsme dorazili do Joelean Fale, myslela jsem, že mi vypadnou oči z důlků. Taková nádhera, že jsem tomu nemohla uvěřit. Chatičky jedna vedle druhé na pláži s bílým pískem, krásnými palmami, vyzvednuté na dřevěných nožkách a pod nimi přímo oceánské vlny. Tyto fale většinou patří nějaké rodině a je to kolikrát jejich jediný způsob obživy. 

 Uvítala nás milá paní majitelka a pozvala nás přímo ke stolu, že se podává večeře. K ubytování (60-100 tala/noc) dostanete totiž vždy snídani a večeři a někdy i oběd. Na výběr bylo místní jídlo všeho druhu, které bohužel neumím ani identifikovat. Jediné co jsem poznala, byl humr, kterého jsem hned musela ochutnat. Tak to bych vůbec nečekala, že se bude podávat tak luxusní jídlo. 

Musím uznat, že Samoánská kuchyně je velice dobrá. Po večeři jsme se ubytovali v naší fale, a když jsem ulehla večer ke spánku a zaposlouchala se do šplouchání vln přímo pod naší fale, nebyla jsem si jistá, zda stále nesním. Zavřela jsem oči a nechala si zdát o neuvěřitelných zážitcích dnešního dne a to byl teprve první den. Tohle bude vážně nejlepší dovolená! :)

Den 2.

Ráno nás přišel probudit jeden ze zaměstnanců s oznámením, že se podává snídaně. S nadšením, že to opravdu nebyl jen sen a my jsme stále tady, jsme vyskočili z matrace a utíkali na snídani. Cestou jsem málem narazila hlavou do trsů mini banánků, které vyseli po straně jídelny. Paní nám oznámila, že si můžeme kdykoli utrhnout. Ihned jsem jeden ochutnala. Ta chuť se nedá popsat, tohle nebyl normální banán, který znám z obchodů. Když pominu, že byl roztomile malinký, tak chutnal, jak kdyby s přísadou citrónu, takový kysele ochucený, ale zároveň šťavnatý a sladký, prostě výborný. Tak tady hlady vážně neumřeme! Těmito banánky bych se klidně mohla živit denně. :)

K snídani se podávalo několik chodů – smažené banánky v těstíčku, lívance, meloun, papája, kokos, toasty atd. Se spokojenými pupky jsme se vydali na první pochůzku do okolí. Prošli jsme se podél pobřeží a pozorovali okolní domky, obyvatelé, zvířata, rostliny… Většina obyvatel tu žije v domkách podobných falám – bez oken a dveří a je mi jasné proč. Vzduch se tu téměř nehne, a kdyby ty domy byly uzavřené, tak se tam snad udusíte. Před téměř každým domem jsou nějaká zvířátka – pejsci, prasátka, krávy, koně, slepice,… Nejlepší na tom je, že chodí naprosto volně po pozemku, procházejí se přes silnici, žádné ohrady, klece apod. Proto si tu musíte dát veliký pozor, když řídíte auto, srazit takové prase by vám mohlo způsobit vážné problémy. Kolikrát jedno prase slouží rodině jako obživa na celý týden. 

Samoané jako národ jsou velice laskaví, přátelští a nápomocní. Všude, kde jsme prošli, na nás mávali místní z jejich domků a usmívali se od ucha k uchu a nabízeli kolikrát i něco k občerstvení. Nádherné bylo také prostředí kolem. Všude plno barevných stromů, květin, palem a do toho motýli s barvami křídel, o kterých jsem ani netušila, že existují. A všechny ty květiny, které máme u nás v květinářství jako exotické, jsou tady běžné asi jako u nás pampelišky. 

Dále jsme měli možnost také zahlédnout tradiční vaření na kamenech zakryté palmovými listy.

Kolem 11h jsme se vrátili na oběd, kde jsem poprvé ochutnala chobotnici a podávali se také čerstvé kokosy s brčkem. Měli jsme i příležitost vidět, jak se shazují, loupou a rozsekávají. Tohle sice není dovolená v luxusním hotelu s all inclusive, ale mít ubytování na pláži, z ložnice skákat přímo do oceánu, k večeři a obědu mít čerstvě uloveného humra a chobotnici a k tomu popíjet čerstvě shozený kokos, tomu říkám víc, než luxusní dovolená :)

Po vydatném obědě jsme se vydali na další průzkum, tentokrát na druhou stranu. Nesčetný počet prasátek, květin a zajímavých domů nás nutil zastavovat téměř každých pár minut, tohle prostě musíme fotit a obdivovat, je to pro nás totální exotika! :) Zaujala nás místní škola, která má také jen otvory místo oken a díky tomu tam krásně profukuje.

Rozhodli jsme se prozkoumat trochu vnitrozemí a tak jsme postupovali uprostřed mezi domky stále hlouběji, až jsme se ocitli v úplné džungli. Viděli jsme nádherné divoké orchideje, banánovníky a různé rostliny všech barev. Byla to opravdu nádhera. 

Cestou zpět jsme potkali skupinku dětí, kterým jsme rozdali bonbónky a museli se s nimi vyfotit. Jelikož byla neděle, potkávali jsme proudící davy lidí do kostelů. Samoané jsou silně věřící křesťané a na konci každého týdne je tu tzv. „Bílá neděle“, kdy se všichni obléknou do bílého a jdou do kostela na mši. Měli jsme to štěstí, že nás jedna paní pozvala s jejich rodinou do kostela a mohli jsme tak slyšet jejich tradiční písně a modlitby. 

Vrátili jsme se akorát na večeři, kde se tentokrát podával i skvělý dezert s kokosovým džemem. Večer jsme spolu s místními chytali kraby, které měli být na druhý den k obědu. Ta představa se mi tedy vůbec nelíbila, ale je pravda, že tady je to tak běžná strava asi jako u nás kuřecí maso. 

A tak jsem šla ulehnout do naší krásné fale a se zvukem šplouchajících vln padla do tvrdého spánku.