Den 1.
Datum našeho odletu se konečně přiblížil a když se podvozek
našeho letadla odlepil od runwaye a na obrazovce přede mnou se objevila naše cílová destinace – SAMOA,
došlo mi, že to skutečně není jen sen. Let uběhl celkem rychle, a když jsme
sestoupili pod úroveň mraků, zahlédla jsem konečně tento ráj na zemi! Blankytně
modrá voda kolem celého ostrova a palem tolik, že se z toho až hlava
točila.
Nemohli jsme se dočkat, až vystoupíme z letadla a okusíme po
Zélandské zimě tropické počasí. Popravdě to byla pořádná facka, takové vedro,
vlhko a dusno jsem nezažila ani v Singapuru. Připadala jsem si jako ve
skleníku – aneb opravdový nádech tropů. V letištní hale nás přivítala
skupinka Samoánců hrajících na různé hudební nástroje doprovázející tradičními
písněmi, což byla přesně scéna, která nás přenesla do místní atmosféry.
Poté, co jsme prošli všemi kontrolami a
vyměnili peníze za místní Taly (1NZD = 1,71 tala, 1Tala = cca 9,-), spěchali
jsme nalézt autobusovou zastávku, odkud jsme se měli přepravit k ferry
plující na vedlejší ostrov Savai´i, kde jsme měli zahájit naší vysněnou
dovolenou. Bohužel byla už téměř 3. hodina a jeden místní taxikář nám oznámil,
že poslední trajekt dnes jede ve 4h a všechny autobusy už odjely. Byly jsme
rozhodnuté strávit tuto dovolenou velice dobrodružně a tak jsme si
nerezervovali žádné ubytování, tím pádem jsme měli na výběr, kde zůstaneme. A
tak jsme si stoupli na zastávku a čekali, zda něco přijede. Po asi 3 minutách
přijel autobus, který bych ani nepoznala, že je autobus. Dřevěný náklaďáček bez oken a dveří a
v něm snad 40 lidí namačkaných na sobě. Po zaplacení 3 tala a vmáčknutí
mezi všechny ty lidi jsem se začala hrozně smát. Ta atmosféra se snad nedá ani
popsat :)
Z hlasitých reprobeden se ozývala raegee hudba, lidé zubící se na všechny
strany, sedící na sobě, někdy dokonce i tři lidé na sobě – holky, kluci, starší
na mladších, na tom nesešlo. Všichni nás pozorovali jako nějaké exoty. Ani se
nedivím, Samoa díkybohu není ještě tolik turistická a většina turistů autobusy
stejně moc nevyužívá. A tak jsme se zubili také a užívali si tu bezstarostnou
atmosféru. Hned mi také došlo, proč autobusy nemají okna a dveře. Na to, že se
venku vzduch ani nehne, v autobuse to díky otevřenosti krásně profukovalo.
Po asi 10 min jsme dorazili do místa našeho ferry. Koupili jsme jízdenky a
nastoupili společně se spoustou dalšími lidmi na celkem veliký trajekt. Většina
lidí byli Samoané, jen pár turistů. Trajekt jezdí každé dvě hodiny a jede asi
hodinu a čtvrt, stojí 12 tala. Kdo trpí mořskou nemocí, asi mu to moc dobře
neudělá. Přestože je trajekt poměrně veliký, houpalo se to tak, že jsem se chvílemi
i bála, že se snad překlopíme.
Po připlutí na druhý ostrov se nám ihned
podařilo chytit autobus, který nás měl dopravit na doporučenou pláž Lano beach
do Joelean Fale, kde jsme měli v plánu dnes přenocovat. Fale je vlastně
druh ubytování, kdy spíte v chatičkách s dřevěnou konstrukcí
obložených palmovými listy a kůrou. Je to v podstatě takový přírodní
altánek, bez oken a dveří, umístěný po většinou na pláži, někdy přímo nad
vodou. K ubytování dostanete matraci, povlečení a moskytiéru. Když jsme
dorazili do Joelean Fale, myslela jsem, že mi vypadnou oči z důlků. Taková
nádhera, že jsem tomu nemohla uvěřit. Chatičky jedna vedle druhé na pláži
s bílým pískem, krásnými palmami, vyzvednuté na dřevěných nožkách a pod
nimi přímo oceánské vlny. Tyto fale většinou patří nějaké rodině a je to
kolikrát jejich jediný způsob obživy.
Uvítala nás milá paní majitelka a pozvala
nás přímo ke stolu, že se podává večeře. K ubytování (60-100 tala/noc)
dostanete totiž vždy snídani a večeři a někdy i oběd. Na výběr bylo místní
jídlo všeho druhu, které bohužel neumím ani identifikovat. Jediné co jsem
poznala, byl humr, kterého jsem hned musela ochutnat. Tak to bych vůbec
nečekala, že se bude podávat tak luxusní jídlo.
Musím uznat, že Samoánská
kuchyně je velice dobrá. Po večeři jsme se ubytovali v naší fale, a když
jsem ulehla večer ke spánku a zaposlouchala se do šplouchání vln přímo pod naší
fale, nebyla jsem si jistá, zda stále nesním. Zavřela jsem oči a nechala si
zdát o neuvěřitelných zážitcích dnešního dne a to byl teprve první den. Tohle
bude vážně nejlepší dovolená! :)
Den 2.
Ráno nás přišel probudit jeden ze zaměstnanců
s oznámením, že se podává snídaně. S nadšením, že to opravdu nebyl
jen sen a my jsme stále tady, jsme vyskočili z matrace a utíkali na
snídani. Cestou jsem málem narazila hlavou do trsů mini banánků, které vyseli
po straně jídelny. Paní nám oznámila, že si můžeme kdykoli utrhnout. Ihned jsem
jeden ochutnala. Ta chuť se nedá popsat, tohle nebyl normální banán, který znám
z obchodů. Když pominu, že byl roztomile malinký, tak chutnal, jak kdyby
s přísadou citrónu, takový kysele ochucený, ale zároveň šťavnatý a sladký,
prostě výborný. Tak tady hlady vážně neumřeme! Těmito banánky bych se klidně
mohla živit denně. :)
K snídani se podávalo několik chodů – smažené banánky v těstíčku,
lívance, meloun, papája, kokos, toasty atd. Se spokojenými pupky jsme se vydali
na první pochůzku do okolí. Prošli jsme se podél pobřeží a pozorovali okolní
domky, obyvatelé, zvířata, rostliny… Většina obyvatel tu žije v domkách
podobných falám – bez oken a dveří a je mi jasné proč. Vzduch se tu téměř nehne,
a kdyby ty domy byly uzavřené, tak se tam snad udusíte. Před téměř každým domem
jsou nějaká zvířátka – pejsci, prasátka, krávy, koně, slepice,… Nejlepší na tom
je, že chodí naprosto volně po pozemku, procházejí se přes silnici, žádné
ohrady, klece apod. Proto si tu musíte dát veliký pozor, když řídíte auto,
srazit takové prase by vám mohlo způsobit vážné problémy. Kolikrát jedno prase
slouží rodině jako obživa na celý týden.
Samoané jako národ jsou velice
laskaví, přátelští a nápomocní. Všude, kde jsme prošli, na nás mávali místní
z jejich domků a usmívali se od ucha k uchu a nabízeli kolikrát i
něco k občerstvení. Nádherné bylo také prostředí kolem. Všude plno
barevných stromů, květin, palem a do toho motýli s barvami křídel, o
kterých jsem ani netušila, že existují. A všechny ty květiny, které máme u nás
v květinářství jako exotické, jsou tady běžné asi jako u nás pampelišky.
Dále jsme měli možnost také zahlédnout tradiční vaření na kamenech zakryté
palmovými listy.
Kolem 11h jsme se vrátili na oběd, kde jsem poprvé ochutnala
chobotnici a podávali se také čerstvé kokosy s brčkem. Měli jsme i
příležitost vidět, jak se shazují, loupou a rozsekávají. Tohle sice není
dovolená v luxusním hotelu s all inclusive, ale mít ubytování na
pláži, z ložnice skákat přímo do oceánu, k večeři a obědu mít čerstvě
uloveného humra a chobotnici a k tomu popíjet čerstvě shozený kokos, tomu
říkám víc, než luxusní dovolená :)
Po vydatném obědě jsme se vydali na další průzkum, tentokrát na druhou stranu.
Nesčetný počet prasátek, květin a zajímavých domů nás nutil zastavovat téměř
každých pár minut, tohle prostě musíme fotit a obdivovat, je to pro nás totální
exotika! :)
Zaujala nás místní škola, která má také jen otvory místo oken a díky tomu tam
krásně profukuje.
Rozhodli jsme se prozkoumat trochu vnitrozemí a tak jsme
postupovali uprostřed mezi domky stále hlouběji, až jsme se ocitli v úplné
džungli. Viděli jsme nádherné divoké orchideje, banánovníky a různé rostliny
všech barev. Byla to opravdu nádhera.
Cestou zpět jsme potkali skupinku dětí,
kterým jsme rozdali bonbónky a museli se s nimi vyfotit. Jelikož byla
neděle, potkávali jsme proudící davy lidí do kostelů. Samoané jsou silně věřící
křesťané a na konci každého týdne je tu tzv. „Bílá neděle“, kdy se všichni
obléknou do bílého a jdou do kostela na mši. Měli jsme to štěstí, že nás jedna
paní pozvala s jejich rodinou do kostela a mohli jsme tak slyšet jejich
tradiční písně a modlitby.
Vrátili jsme se akorát na večeři, kde se tentokrát
podával i skvělý dezert s kokosovým džemem. Večer jsme spolu
s místními chytali kraby, které měli být na druhý den k obědu. Ta
představa se mi tedy vůbec nelíbila, ale je pravda, že tady je to tak běžná
strava asi jako u nás kuřecí maso.
A tak jsem šla ulehnout do naší krásné fale
a se zvukem šplouchajících vln padla do tvrdého spánku.
Žádné komentáře:
Okomentovat