Obyčejně neobyčejný život v Christchurch

Vím, že jsem už dlouho nenapsala žádný článek, ale momentálně zažívám takový ten “obyčejný” život ve městě, denně do práce, vařit, uklízet a druhý den na novo. Avšak snažím se to o víkendech prokládat výlety, což není vůbec složité, protože max. do dvou hodin od města naleznete hory, krásnou přírodu, jezera a půl hodiny od domova oceán a spousty krásných parků a procházek. Zkrátka tady naleznete neustále nějaká nová místa k objevování ☺ Navíc zima tu je zatím opravdu o moc hezčí než u nás v ČR. 70% dní je slunečno, jasná obloha a teploučko, že se svléknete i do trika nebo minimálně mikiny. Určitě bych ráda zmínila několik výletů, které jsme podnikli. Jeden z prvních byl výlet do 180km vzdáleného města Kaikoura. 10km  od centra města se zvedá pohoří Jižních Alp s nejvyšším bodem Mount Manakou (2610 m.n.m.). Ze svahů vytvořila eroze vysoké a členité útesy, které poloostrov s městem Kaikoura dělají velmi zajímavým a turisticky oblíbeným místem. 

Kaikoura

Zejména díky velkému počtu velryb, delfínů, kosatek, které se v této oblasti hojně vyskytují a je možné je obdivovat z pozorovacích lodí, které nabízí několik místních společností. Pozorovat je možné i z letadla, kdy sice nejste velrybě tak blízko, ale letecký pohled vám umožní tyto kytovce vidět v celé své kráse. Já se chystám na oba tyto zážitky, jak na loď, tak i na letadlo, ale toto jsme si nechali až na další návštěvu Kaikoury ☺ Nicméně výlet se vydařil i tak, aniž bychom viděli nějakou tu velrybu. Prošli jsme si centrum města a podél útesů poloostrova a další den jsme se vydali kousek za Kaikouru pozorovat divoké tuleně. Na světě je mnoho komerčních míst, za které musíte zaplatit, stále ale existuje ještě několik krásných míst, které jsou vytvořeny sami přírodou a můžete je shlédnout zdarma. Takových míst si vážím nejvíc, zejména pokud jde o zvířata. Raději je uvidím volně v přírodě, kde mohu pozorovat jejich přirozené chování, než v zoologické zahradě. Jedno takové unikátní místo se nachází severně od Kaikoury – Ohau stream waterfall. Mláďata tuleňů se zde rodí mezi listopadem a prosincem a v dubnu se přesouvají na toto místo, které se nachází v lese nedaleko od oceánu, v malém přírodním bazénku pod vodopádem. Zde se učí jak se stát „tuleněm“, hrají si a vyrůstají, než přijde čas jít zpět do oceánu. Nejlepší doba na pozorování je od května do října, poté jsou mláďata dostatečně velká a přesouvají se ke svým rodinkám do oceánu. Nejúžasnější na tom je, jak blízko se k mláďatům můžete dostat, jsou v podstatě přímo vedle vás, čumáčkem se mohou dotknout objektivu vašeho fotoaparátu. Doporučuji však zůstat o trochu dále, přeci jen je to divoké zvíře a měli bychom jim dopřát trochu klidu☺ Ale pokud hledáte něco unikátního, tak toto je rozhodně TO místo!

Další výlet jsme podnikli do Národního parku Arthur´s Pass, který tvoří srdce Jižních Alp. Byl založen roku 1929 jako třetí novozélandský národní park a první park Jižního ostrova. Pár kilometrů od národního parku se rozprostírá krásné Castle Hill neboli vápencové kameny. Toto místo je rájem pro horolezce ale také pro filmaře. Natáčelo se zde několik filmů, například Letopisy Narnie v roce 2005. Navíc výhledy z vrcholů kopců jsou impozantní a z každé strany je naprosto jiné prostředí – skály, travnaté plochy s pasoucími se ovcemi, zasněžené vrcholky hor s malými jezírky, apod.

Když zastavíte v malé vesničce Arthur´s Pass, je na výběr hned několik tracků. První den jsme si vybrali jen nějaké ty kratší, např. procházku ke 131m vysokému vodopádu, Otira track valley a výhled na krásný vysokozdvižný most uprostřed údolí. 

Avšak nejvíce jsme se těšili na papoušky Kea, což jsou jediní horští papoušci na světě a jsou tak unikátem Jižního ostrova Nového Zélandu. Slyšeli jsme o nich spousty příběhů, jak jsou drzí, nebojí se lidí a klidně vám prošacují tašku s jídlem. Nebo jejich oblíbená činnost – ohryzávání gumových věcí z aut (viz. obrázek). 

Zkrátka jsme se na ně moc těšili. Dojeli jsme tedy na přenocování do free kempu a už z auta jsem viděla, jak pár papoušků loudí od místních lidí něco dobrého. Ihned jsem běžela k nim a musela jsem si udělat několik snímků. Překvapilo mě, jak jsou na papoušky velcí a pozorování jejich chůze mi občas připomnělo spíše slepici. Každopádně byli úžasní, hned se ke mně vrhla skupinka 3 papoušků a loudila něco k snědku. Bohužel se tito papoušci nesmí krmit, lidské jídlo jim nedělá dobře a zpomaluje jejich metabolismus a reakce, tím pádem jich spousty umírá na silnicích, kdy nestihnou včas zareagovat, když jede auto. Nic nemění ale na tom, že jsem jim alespoň ukázala nějakou tu dobrotu, (kterou však pak nedostali - vím, je to podlé ☺), abych si ty krasavce mohla zblízka prohlédnout. Podařilo se mi zahlédnout, i jak vzlétají a mohla je tak vidět v celé své kráse, zejména jejich křídla, která zespodu hrají žlutými a červenými barvami.

Další den jsme se časně z rána vydali zpět do Arthur´s Pass vesničky a započali dlouhý a náročný track -  Avalanche Peak (1833 m.n.m.). Track začíná kousek od infocentra a od počatku je to velmi prudké stoupání. Každých pár set metrů jsme museli zastavit a kochat se krásným výhledem do údolí. Vždy když už vypadalo, že se blížíme k cíli, přišel další kopec a další stoupání. Zhruba tak ve ¾ cesty začal sníh a lezlo se dost špatně. Klouzalo to a nohy se nám bořili až po kotníky do sněhu. Naštěstí byla úplně jasná obloha a sluníčko nás hřálo do zad. Když jsme se konečně dostali na samý vrchol, výhled byl ohromující! 360° pohled do okolí nás ujistil, že tento náročný track stál rozhodně za to. Musím říct, že jsem ten typ člověka, co má rád léto a teplé, slunečné počasí, ale pohled na zasněžené hory mě tedy nikdy neomrzí, jednoduše to miluji! A po více jak roce (půl roku stráveného na Maltě a více jak půl roku jarního, letního a podzimního počasí na Zélandu), jsem konečně okusila opět dotek sněhu a musela tak ihned postavit sněhuláka ☺ Poté jsme si dali zaslouženou sváču a mohli jsme si tak vychutnat pocit uspokojení, že jsme pokořili další pekelnou horu. Cesta nahoru nám trvala kolem 4,5h a dolů jsme čekali cestu mnohem rychlejší. Avšak kameny byly tak vysoké, že je nešlo tak lehce seskakovat a kolikrát nám přelézt kámen zabralo déle času, než když jsme šli na vrchol. Sešli jsme tedy jen tak tak do setmění, nasedli do auta, jeli se ještě rozloučit s našimi papouščími kamarády do kempu a vydali se na cestu zpět do Christchurch – našeho momentálního domova.

V příštích víkendech jsme organizovali výlety především do okolí, např. do krásné zátoky Taylor´s Mistake, která se nachází 30min od našeho domu. Přejedete přes město a hned si připadáte jako na nějaké dovolené v přírodě. Procházek je tam na výběr hned několik, my si vybrali do této zátoky, která vede podél útesů cca 1,5h. Našli jsme zde spousty perleťových mušlí jménem Paua. Dnes jsou mlži produkující perleť téměř vyhynulí. Je pro to téměř vzácnost tyto mušle nalézt. Ovšem na Novém Zélandu se jich nachází stále poměrně hodně, zejména na Jižním ostrově. Mohou dorůstat až 18cm, mají pár očí, ústní otvor, dýchají žábrami a na skaliskách jsou přichyceny svou svalnatou nohou. Tito měkkýši jsou loveny nejen kvůli své perleti, ale také kvůli konzumaci, jsou totiž delikatesou! V dnešní době jsou pěstovány hlavně v Číně, Tchaj-wanu, Japonsku, Korei, Austrálii, Kanadě, Francii, Irsku a USA.

Zátoka Taylor's Mistake 

Mušle Paua

Další blízký výlet byl k vysílači na kopcích, odkud byl krásný výhled na celé město a zasněžené hory v dálce. 

K těmto horám jsme měli možnost se dostat hned následující víkend, kdy jsme si konečně z našetřených penízků půjčili snowboardy a veškeré vybavení a vyrazili si zajezdit na jednu z nejoblíbenějších sjezdovek na Jižním ostrově - Mt.Hutt (2190 m.n.m.). Ono si řeknete, proč šetřit, taková záležitost nemůže být snad tak drahá, bohužel opak je pravdou. Jelikož jsem doletěla v létě, zimních věcí jsem si moc nevezla, zatím tu ale není až tak strašná zima, a tak to přežívám v teplých mikinách a podzimní bundě. Ta mi avšak na hory stačit nebude, a tak jsem si kromě prkna a bot musela půjčit i oblečení, helmu, brýle a když se k těmto všem věcem přičte jednodenní permice, sněžné řetězy (bez těch vás tam totiž nepustí, půjčení stojí $20), benzín, tak se dostanete na částku téměř $200, což uznejme za jednodenní lyžovačku, v mém případě snowboardování, není zrovna nemalá částka. Musím ale říct, že to stálo opravdu za to! Nikdy jsem nebyla na horách v zahraničí a tak znám z českých hor sjezdovky v lese, kolem stromů, údolím, které jsou sjeté za 5min. Toto bylo už o třídu výše, nejdelší sjezdovka měla 2km a sjezdovek je na výběr hned několik. K tomu krásný čerstvý prašánek, který křupal pod nohama, slunečné počasí a výhled do všech stran, dokonce i na oceán. To se asi jen tak někomu nestane - lyžovat/snowboardovat a koukat na oceán, prostě výlet se vydařil na jedničku! Však posoudit můžete s fotek :) Rozhodně doporučuji připsat na seznam aktivit na Zélandu!

Navštívili nás i papoušci Kea :)

Chtěli naučit na prkně...

...což se ale nepodařilo, tak nám dělali nálety na auto a okusovali vše, co se dalo :) 

Kromě výletů mám ale jednu novinu, kterou jsem doufala budu moci přeskočit pár měsíců, ale bohužel se stalo. Přestěhovali jsme se do jiného domu, jelikož s našimi spolubydlícími byly nějaké problémy a už jsme se tam necítili dobře. Nyní bydlíme asi o 5km dále, ale máme krásný baráček s velkou zahradou a super spolubydlícíma, se kterými si téměř denně povídám, tak alespoň pořádně procvičuji angličtinu a doufám, že i společně podnikneme nějaký výlet.

Náš nový domov 

A mnohem radostnější novinka je ta, že za 2 týdny letím s kamarádkou na ostrov Samoa. Konečně se mi podařilo ušetřit nějaké ty dolárky a zimní počasí mě dohnalo popřemýšlet o výletě někam za teplem. A kam jinam než přímo do Pacifiku a rovnou na můj vysněný ostrov Samoa ☺

Máme zaplacené jen letenky a plán je takový, že budeme každý den spát na jiném místě v tzv. falách, což je taková chatička bez dveří a oken přímo na pláži. Chceme takto procestovat oba ostrovy a zažít tak co nejvíc dobrodružství!

Cannot wait!! ☺

Taková krása nás čeká :))

Fale - ve kterých budeme spát